Procházka s Prochaskou

Některé festivalové akce zmizí z programu stejně rychle, jako se objeví.

Přesně to se stalo u komentované prohlídky historické budovy Prochaskovy tiskárny v centru Českého Těšína, kterou letos zařadil do programu festival ČteFesT. Zájem předčil očekávání organizátorů i samotného FINIDRU. Lidé totiž nechtěli vidět jen starou budovu. Chtěli nahlédnout do příběhu místa, kde se už před více než dvěma stoletími začala psát polygrafická historie Těšínska.

A možná také zjistit, co se s legendární tiskárnou vlastně stalo.

„Jsme tiskárna, která se soustředí na tisk knih. To téma je nám přirozeně blízké. Zároveň si dlouhodobě vybíráme projekty, které chceme podporovat a ČteFesT nám dával smysl od první chvíle,“ vysvětluje Kateřina Misiarzová z FINIDRU.

Právě setkání s ředitelkou festivalu Marikou Zadembskou a ředitelkou Městské knihovny v Českém Těšíně Danou Zipserovou odstartovalo myšlenku, která nakonec přivedla návštěvníky tam, kam se běžně nedostanou.

„Slovo dalo slovo. Pan majitel Jaroslav Drahoš byl tou myšlenkou nadšený a sám nabídl možnost, že by se část programu mohla odehrávat v historické budově Prochaskovy tiskárny,“ vzpomíná Misiarzová.

Cesta časem od rotačky až do „pekla“

Návštěvníky provázel Ondřej Prokop. A nešlo o běžnou exkurzi.

Začínalo se u současnosti. U strojů, které dnes vyrábějí knihy pro zákazníky z celé Evropy. Pak se skupiny postupně přesouvaly do míst, kde historie tisku na Těšínsku začínala.

„Chtěli jsme lidem ukázat nejen historická místa, ale také kontrast mezi minulostí a současností. Prošli s námi všechna tři patra budovy a viděli prostory, kde se tisklo už na začátku 19. století,“ říká Prokop.

Právě kontrast byl tím, co na návštěvníky zapůsobilo nejvíce. Zrekonstruované části budovy vrácené do podoby z dob rodiny Prochasků střídaly prostory poznamenané pozdějšími desetiletími.

„Bylo krásně vidět, jak se budova proměňovala. Jak vypadala za Prochasků a jak se k ní přistupovalo v pozdějších obdobích. Lidé si najednou dokázali představit, kolik generací tudy prošlo.“

Jedním z nejsilnějších momentů byla návštěva prostor pod úrovní dnešní ulice.

„Říkáme tomu trochu s nadsázkou peklo. Ve skutečnosti jde o zrekonstruovanou část pod povrchem hlavní třídy. Kdysi byla ulice mnohem níž. Okna, která bývala nad úrovní cesty, jsou dnes prakticky v úrovni chodníku. Je tam nádherně vidět, jak pracoval čas.“

Tiskárna plná překvapení

Překvapení čekalo návštěvníky téměř na každém kroku.

Velký zájem vzbudil například původní hlavní vstup do tiskárny. Mnozí hádali, že šlo o kanceláře nebo reprezentativní místnosti. Jen málokoho napadlo, že právě tudy kdysi proudili zaměstnanci i zákazníci.

Dalším objevem byla stará mapa z 19. století, na níž bylo možné sledovat, jak se budova postupně rozrůstala.

„Lidé byli překvapeni, že tiskárna původně zabírala jen část dnešní budovy. Postupně se dostavovala a vznikaly další vstupy – jeden pro materiál, další pro zaměstnance.“

A pak přišla historka, která spolehlivě rozesmála každou skupinu.

„Prochaska měl čtyři syny a všichni se jmenovali Karel. Karel I., Karel II., Karel III. a Karel IV.,“ vypráví Prokop.

Zachráněný kus historie

Dnešní FINIDR vznikl v roce 1994 doslova na zelené louce. Historická budova Prochaskovy tiskárny se jeho součástí stala až mnohem později.

Když ji společnost v roce 2021 převzala, nešlo jen o rozšíření výrobních prostor.

„Myslíme si, že se podařilo zachránit významnou část polygrafické historie Těšínska,“ říká Prokop. „Když se člověk projde centrem města a podívá se na osudy některých historických budov, uvědomí si, že to nemuselo dopadnout dobře.“

Prochaskova tiskárna přitom nebyla obyčejným podnikem. Tiskla mimo jiné i pro císařský dvůr Františka Josefa I. Právě odtud údajně pochází staré označení císaře jako „starého Prochasky“.

Dnes v historické budově stále probíhá část výroby a pracují zde zaměstnanci FINIDRU. Budova tak není muzeem, ale živou součástí firmy.

Místo, které stojí za to otevřít

Zájem návštěvníků během ČteFesTu ukázal, že historie tisku a knih má v regionu stále silnou odezvu.

„Mnoho lidí vědělo, že tiskárna v centru Těšína existuje. Ale nikdy nebyli uvnitř,“ říká Prokop. „Na konci prohlídky bývají překvapeni, jak je celý areál rozsáhlý.“

Podobně to vnímá i Kateřina Misiarzová.

„Lidi evidentně zajímá, co se s tiskárnou stalo, jak funguje dnes a jaká je její historie. A zároveň je zajímá FINIDR. Máme co ukázat.“

Možná právě proto byly prohlídky během festivalu zarezervovány tak rychle.

Nešlo totiž jen o budovu.

Šlo o možnost podívat se za stránky knihy. A zjistit, kde vlastně její příběh začal.