POHLED NA VÝCHOD

Máme ohromnou radost, že se ve čtvrtek 5. 6. 2025 v 19:30 odehraje ve vstupní hale Knihovny Třinec debata, během které mimořádně zajímavá novinářská trojice zaměří náš pohled východním směrem. 

Petru Procházkovou a Josefa Pazderku spojuje nejen silná zkušenost zahraničních zpravodajů, kniha rozhovorů, kterou s Petrou Josef vedl, ale také novinářská cena Karla Havlíčka Borovského. Večerem bude provázet novinář a redaktor Českého rozhlasu Petr Vizina. 

Vstupné na debatu lze zakoupit za 200 Kč. 

Josef Pazderka

Josef Pazderka je český novinář a reportér, šéfredaktor Českého rozhlasu Plus, bývalý zahraniční zpravodaj České televize (2006-2010 v Rusku, 2012-2016 v Polsku), držitel mnoha novinářských ocenění. Za přínosné a nepředpojaté zpravodajství, za osobní nasazení v reportážích i analytický vhled a za výraznou schopnost vést ostatní novináře obdržel loni prestižní novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského "pro osobnosti, které dávají tvář české žurnalistice". 

V roce 2014 byl s kolegy Michalem Kubalem a Jakubem Szántó oceněn za reportérskou práci na Ukrajině a Novinářskou cenu dostal i jeho rozhovor s redaktorem serveru Aktuálně.cz Janem Gazdíkem o práci zahraničního zpravodaje České televize během ruské invaze na Krym. V červnu 2022 obdržel Novinářskou cenou za sérii komentářů o Rusku na zpravodajském portálu Aktuálně.cz  a v roce 2024 společně s Ondřejem Soukupem za díl rozhlasového podcastu Na Východ!, věnovaný ukrajinskému Donbasu.

Josef Pazderka je také editorem a spoluautorem knihy Invaze 1968: ruský pohled.   Publikace vyšla v polském i ruském vydání, v angličtině byla v roce 2019 zařazena do prestižní The Harvard Cold War Studies Book Series na Harvardově univerzitě v USA.

Je rovněž autorem knihy rozhovorů s Petrou Procházkovou - Novinářka na divokém východě (2008).

Petra Procházková

Petra Procházková je česká novinářka a humanitární pracovnice. Stala se známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze, dále působila například v Afghánistánu. Téměř 30 let psala pro Lidové noviny, v roce 2018 přešla do Deníku N.

V roce 1992 byla vyslána  jako zahraniční korespondentka do Ruska. Působila také jako válečná zpravodajka. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afghánistánu, Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Intenzivně se zajímala o problematiku Čečenska a v roce 1994 byla také očitým svědkem bombardování Grozného ruskou armádou. V době útoku militantů na město Buďonnovsk a obsazení zdejší nemocnice se s několika novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice.

V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci a intenzivně se věnovala nezávislé humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků, o které se stále stará. V témže roce ji ruské úřady označily jako personu non grata, a musela tak Rusko opustit. V roce 2001-2002 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afghánistánu.

Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat (čečensky „štěstí“), které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům v České republice.

Od roku 2014 byla zpravodajkou Lidových novin na Ukrajině. Od roku 2018 působí v Deníku N.

Je držitelkou mnoha novinářských a jiných významných cen - Cena Ferdinanda Peroutky (1997), Cena Karla Havlíčka Borovského (2000), medaile Za zásluhy prezidenta České republiky (2000), cena Gratias Agit  za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí a dalších.

Petra Procházková je také autorkou knih: Aluminiová královna (2003) – Rozhovory s ženami – Ruskami a Čečenkami – oběťmi rusko-čečenské války. Text je autentickým svědectvím o změně, kterou projdou obyčejné lidské osudy, když jejich soukromý svět ze dne na den změní válka. Frišta (2004) – Vyprávění z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit takzvanou západní civilizaci s východní kulturou. Na motivy románu vznikl v roce 2021 film Moje slunce Mad. Cesta Rusů k válce (2024) - Kniha rozhovorů Petry Procházkové s Rusy – s těmi v Rusku, kteří znají Rusy a vědí, co si myslí; s těmi, kteří svému vůdci stále bezmezně věří; i s těmi, kteří před Putinovým režimem uprchli ze země, ale mohou nám podat pomocnou ruku ve snaze pochopit, kdo za současnou situaci může a proč se Rusové vrátili na cestu války se Západem.

Petr Vizina

Petr Vizina je český novinář a hudebník. Působil jako vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize. Byl členem redakcí Lidových a Hospodářských novin, psal do Respektu, Reflexu a dalších periodik, působí i v Českém rozhlase. Pro Českou televizi připravoval pořad Musicblok či literární pořad U zavěšené knihy. 

Působil jako bubeník několika kapel i jako studiový hráč. V letech 1989–1993 hrál s Jardou Svobodou ve skupině Otcovy děti, v letech 1999–2003 i ve Svobodově nové skupině Traband. Hrál také v kapele Šarközi a doprovázel Chrise Burroughse a Terry Lee Halea či Peppe Voltarelliho.

Petr Vizina je také autorem nebo spoluautorem knih: Stará garda, 2016 – kniha rozhovorů s třiceti českými umělci doplněná fotografiemi Hynka Glose; Znamení neznámého, 2021 – kniha rozhovorů o spiritualitě (společně s Janem Němcem); Nad očekávání, 2022 – kniha rozhovorů s Krištofem Kinterou.